Zprávy z Deštné

Pondělí 18.6.
Cesta proběhla hladce, do Deštné jsme přijeli kolem deváté hodiny. Než pro nás připravili pokoje (úklid po předchozích ubytovaných), vydali jsme se na obhlídku okolí. Do pokojů se děti předem rozdělily podle svého uvážení, takže zabydlení proběhlo rychle a pak už hurá na první oběd. Vývar a kuře na paprice s rýží. Někteří si s chutí přidávali i polévku... Kdo by to byl po zkušenostech ze školní jídelny řekl? Prý tady vaří o hodně líp než ve škole :). Odpoledne jsme začali psát deník. Děti si tam zaznamenávají všechno možné, zůstane jim jako památka. 
Téma celého pobytu je putování po Kačenčině stezce. Trasa po okolí s mnoha zastávkami, kde si děti razítkují hrací kartu. Dnes jsme vyrazili ke kostelu svatého Matouše, u chalupy Novotných nás čekal dopis s úkoly, které nás docela pobavily, nakonec sešup po sjezdovce dolů. Ušli jsme asi 7 km a nikdo neremcal, všichni statečně šlapali, jen aby si u další Kačenčiny zastávky mohli narazit razítko. Na večeři jsme to stihli tak tak. Po borůvkových knedlících se zase všichni olizovali až za ušima. Cukr to je energie a tu je potřeba nějak vybít. Nejlíp při sportu a hře. Po půl deváté byla zahájena očista těla, což se obešlo bez pohrůžky násilí. No, skoro.
Teď v půl desáté nevěříme svým očím a uším, všude je klid a většina dětí už spí. ( Můj tajný tip byla tak půl druhá.) Plácáme se po rameni a trochu s nadějí  doufáme, že ráno děti vydrží alespoň do půl sedmé. Tak nám držte palce.
 
Úterý 19.6.
Vydrželi do sedmi! Paráda. Dokonce všichni stihli uklidit své pokoje ještě než jsme šli na snídani. Máte skvělé děti. Počáteční úmysl dostát názvu  ŠKOLA v přírodě vzal za své s pěkným počasím a odchodem hlasu paní učitelky, a tak jsme vyhnali naši chásku na hřiště u chaty. Poprvé si děti zahrály přehazovanou a my jen koukali,  jak jim to šlo, večerní odveta byla jak od profíků.  Po obědě (svíčková - mňam) jsme se vydali na další razítkové dobývání. Tentokrát kolem vojenských řopíků, pěkně do pořádného kopce,  přes pár vyhlídek a zase dolů,  až jsme skončili v ateliéru hrnčířky a zvonaře. Stihli jsme akorát spouštění zvonkohry v celou hodinu, a protože se nám podařilo již získat dostatečný počet razítek, abychom dosáhli na odměnu, vybral si každý malý zvoneček na šňůrce na krk. Heslo dne "UTAHAT JE" se nám podařilo naplnit. Večer ještě prima hra, kdy děti měly unavit ty části těla, které ještě odolávaly. Jen nechápu, kde se stala chyba, kdy se to celé otočilo. Děti po sprchování pookřály a my ... není to nejhezčí pohled :), pohybový aparát taky moc neposlouchá, ale nebojte se , do rána jsme zase fit a zítra to zkusíme znovu. Tentokrát na Velkou Deštnou.
 
Středa 20.6.
Přelomový den.  Dnes si nad námi vzal patronát pan Likavec. Dopoledne nás vzal na základnu horské služby v Dešném, kde děti viděli techniku, kterou záchranáři používají v akcích. Každý si vyzkoušel jaké je to poleženíčko v transportním vaku. Jasně, že se to všem líbilo, když ruce nohy měli zdravé a nikde ani kapka krve. Nadšení vyvolalo měření tepové frekvence klipem na prstu. Zjistili jsme, že všichni jsou více méně naživu. Více děti a méně učitelky. Zvláštní, že s tím nehnul ani pohled na zdatné záchranáře. Každopádně děti byly nadšené, kdy až se jim podaří v bdělém stavu dostat se na takové místo?  
Odpoledne jsme vyjeli autobusem k Masarykově chatě a tam jsme pokračovali pěšky na Velkou Deštnou. "Vyplenili" jsme kiosek, vykoupili sušenky a limošku a opět pod dozorem horského záchranáře dobyli nejvyšší vrchol Orlických hor. Škoda, že plánovaná rozhledna ještě nestojí. Byl by krásný výhled. Na počasí si opravdu nemůžeme stěžovat, vychází přímo ukázkově. Přes Luisino údolí jsme se dostali zpátky k chatě. Ještě po cestě jsme uspořádali soutěž v házení šiškami. Vítězem se suveréně stala Stela. Na její přesnou mušku si kluci za pár let budou muset dávat pozor!
Večer jsme přišli o Zajdu. S teplotou si ho rodiče odvezli. Moc ho zdravíme a přejeme brzké uzdravení. Bude nám tu chybět.
Měli jsme ale i milou návštěvu, která nám přivezla těsto na trdelníky. To jsme opékali na "trdlech" nad ohněm. Taky jsme vyzkoušeli střílení z luku. No, někteří by ve středověku umřeli hlady nebo se živili jen lesními kořínky, ale některým to celkem pěkně střílelo. Po sečtení všech ztrát a zakopání zastřelených, jsme přeživší nahnali do sprch.  Večerka byla dnes o něco posunutá, ale zase jsme si ten dnešní den  pěkně užili.
 
Čtvrtek 21.6.
Jsme utahaní jako psi :). Což neplatí zas až tak o dětech. Ty mají dobíjecí baterky. My tedy také, ale datum naší expirace zdá se již prošel. Venku krásně svítilo sluníčko, takže jsme zvolili odpočinkovější program v blízkosti chalupy. Odpočinkový neznamená nicnedělání, ale výběr sportovních a herních aktivit. Už druhý den děti loudili o přehazovanou, využili venkovní trampolínu, míče, švihadla i retro skákání gumy. Aby toho nebylo málo, vyhlásili jsme challenge (= výzva, "hustý" slovo dětmi velmi používané), my "fosilové" bychom řekli obyčejně česky "opičí dráha". Bylo hezké pozorovat, jak se děti navzájem povzbuzují a fandí si. Nejzdatnějším opičákem  se stal Lukáš, ale i další by mohli být přijati do zoo bez ostudy. 
Po poledni, s bříškem plným knedla vepřa zela měli děti projevit i básnické střevo.  Kainar by z nás radost neměl, ale na nějaký čas to děti zaměstnalo a veršovali s nadšením. 
Dokud počasí přálo, pobyli jsme venku. Kolem páté odpoledne začalo poprchat, pršet, až nakonec lilo jako z konve. Naštěstí ne dlouho, tráva stačila oschnout do té míry, že jsme nelidsky vyhnali děti na stezku odvahy. Nějakou dobu jsme čekali na tmu a tak přišlo na řadu domácí kino. Některé to tak vyčerpalo, že se raději přemístili do postelí. Třináct statečných však vyrazilo na trať, aby na jejím konci zanechalo svůj podpis. 
 
Zítra se chystáme na návrat. Odjíždět odsud budeme po 11.hodině, počítám, že před polednem přijedeme do Města. Když tak si zavolejte.
PS: Pokud v kufru najdete něco, co evidentně nepoznáváte, pošlete v pondělí do školy, provedeme burzu. Případně písněte do vzkazníku, co postrádáte.